Visual Studio Code – malý ale šikovný

Celý svůj vývojářský život jsem se nechal rozmazlovat plnohodnotnými vývojářskými nástroji – Turbo Pascal ;-), C++ Builder, Visual Studio 5.0 ……2017. Musím říct, že první setkání s VS Code mi způsobilo šok. A to ve stylu What The F*ck. Co si to Microsoft dovolil mi tady předhodit za šidítko? Naše první setkání nebylo delší než deset minut a pak následovalo kategorické odmítnutí.

Před nedávnem jsem opětovně začal koketovat s Dartem. Google již neposkytuje patřičné IDE. Nicméně Dart přežil a vypadá to, že se má čile k světu. Ale IDE není. Doporučuje se WebStorm. Nechtělo se mi investovat mrzkých několik málo stováků do WebStormu (což je mimochodem taky výborné IDE) a tak jsem se opětovně dostal k VS Code. Nainstaloval jsem patřičný plugin a jal se psát svůj další „hello world“.

A najednou jsem viděl, že to jde. Ten koncept jednoduchého IDE ala Sublime Text není zase tak odpudivý jak se zdálo. Vlastně valná část pro takové domácí programování mi skvěle fungovala. Jednoduchý, svěží, upravitelný. Slušná intellisense, práce s textem, nápověda. Spokojenost. Teda až na přímý debug webových Dart aplikací. To asi momentálně umí jenom WebStorm.

Pak jsem si zkusil další drobnosti jako T-SQLko a taky spokojenost. No dobře, exekuční plán to nezobrazí, ale opět platí, že na takové „klapání“ to bohatě stačí.

Tedy kolegové, pokud jste se dostali do fáze prvotního šoku … dejte VS Code šanci. Obsahuje velké množství doplňků které umějí z tohoto nástroje udělat šikovného pomocníka.

Ovládněte svůj mozek – Libor Činka

Nestává se mi to často, vlastně s knihami vůbec, ale s touto knihou jsem měl prostě mentální problém. Ač je tato kniha v podstatě dobrá, nabitá informacemi; nepodařilo se mi přimhouřit oko nad tím, že ta kniha je zároveň i product replacement na ostatní aktivity pana Činky.

Bohužel. Můj mozek je takto nastaven a i když je pan Činka dobrý „psavec“ tak „to“ tam hnedka vyčmuchá, odhalí a šprajcne se. Nefunguje, odmítne obsah jako všechen ostatní marketingový odpad.

Potřebuji to nechat chvilku odvanout a pak možná, možná využiji i několik jiných služeb pana Činky. Nicméně knihu můžu doporučit jako užitečný rozcestník osobnostního rozvoje.

 

 

Když srdce hackera zaplesá, aneb (ne)trapte své adminy

Tak tam už jsou doby kdy mi naskočily jiskřičky při pouhém vyřčení toho kouzelné slova hacker. Čítal jsem knihy o tomto tématu a snil o tom jak budu ten drsnej „škodič“. A tak dále a tak dále.

Nicméně občas, velmi zřídka, se zažehne plamen této vášně, který bývá udušen starostmi běžných dnů. Tedy dávám k probádání jeden velmi zajímavý materiál, který by mohl zajímat podobné nadšence.

https://channel9.msdn.com/Shows/CZSK-videa/Pass-the-Hash-toky-a-obrana-proti-nim

Přes dvacet let si byla mojí milenkou v obdobích dobrých i zlých.

Byla jsi stále při mě.

Ženy přicházely a odcházely.

Věrná, tichá, spalující láska každý den, týden, měsíc, rok co rok.

Pak mezi nás vstoupil muž. Malý muž s velkou mocí.

Rok se s rokem sešel a již Ti můžu říct sbohem.

Sbohem, má červená krásko.

Sbohem, můj tichý zabijáku.

Sbohem, má Startko

 

Datový vědec – 2017

Zní to od programátora podivně, ale svět programování už mne neoslovuje tak jako dříve. Nejde snad ani o to, že by nebylo kam se posouvat. Vznikají nové, krasné věci jako Dart, Python(no, ten není tak krásný), ale základní koncepty se moc nemění. Už mi to připadá všechno stejné. Navíc se ten obor prakticky nikam neposunuje.

Náš svět drtí mobilní aplikace které mne moc neoslovují. Na klientu jsou to spíše jednodušší věcičky, kde je více práce spíše pro UX designery. Dokonce nemám svoje vlastní matlátko. Desktop je prakticky mrtvý. Platformu W10 nepovažuji za moc dobrou. Spojeno s WPF a universálními aplikacemi -> prakticky mrtvola.

Světu vládne web a to je dobře a špatně zároveň. Web byl původně myšlený pro prezentační záležitosti a tak vznikl koncept HTML/CSS/JS. Proti čemuž asi nelze nic říci kdyby….

  • tento koncept se hodí pro prezentace, ne pro aplikace. Pro aplikace jej považuji za zbytečně složitý a přežitý. Bohužel svět se rozhodl lepit tento koncept na všechno, což nepovažuji za dobrý nápad.
  • Brendan Eich spáchal zločin proti lidskosti a vymyslel JavaScript. Měl na to prý pár měsíců a podle toho to taky dopadlo. Podle mě pracoval v kuse a na drogách. Úplně tragickou souhrou událostí se stalo to, že JS zůstal jako jediný jazyk který dokáže HTML/CSS rozpohybovat. Sice existuje spousta udělátek jak tu ohavnost obejít, ale pomalu vždy je tam nějaké ale. Nadějný projekt webassembly vypadá že je v nedohlednu nebo jako desítky světýlek na konci tunelu – pohasne.

Tedy se zrodila skvělá myšlenka. Opustím svět programování a prozkoumám svět dat. Alespoň jako koníček, pracovně zůstanu stále programátorem na platformě .NET.  Svět dat není programátorům vůbec cizí. Nicméně úkolem programátorů bývá primárně data někam posouvat, měnit, ukládat, zobrazovat atd. atd….Data jako taková či jejich význam je zajímají spíše jako vedlejší produkt.

V následujícím roce 2017(a počítám i dalších) se budu zabývat především daty jako role nebo profese které  vznešeně říká data scientist. Ale dokázal bych to pojmenovat i méně vznešeně. K tomuto nápadu mne dovedl jeden z mnoha jazyků které okrajově prozkoumávám a to je jazyk R. Ona to je spíše celá nová platforma, takže svět programování prakticky neopustím, ale už se primárně budu zabývat věcmi jako jsou analýza dat, statistika, statistické modely atd. atd.

Musím říci že se těším. Nový vítr do starých plachet.

 

Čtenářský deník – Arthur Charles Clarke – Oko Času

Oko času
Oko času je první díl ze stejnojmenné trilogie. V podstatě popisuje příběh několika lidí z 21. století( hlavní hrdinka Bisesa Duttová) které postihla příhoda která je nazývána Přeryv. Je to časové rozkouskování Země. Tedy Země se časově rozdělí do „zón“, kde v jedné geografické zóně se objevuje Alexandr Veliký v druhé Čingischán atd. atd. To znamená že v jeden pevný čas se na Zemi objevují „kusy“ z různých období. Je to velice zajímavá myšlenka. To vše řídí zpovzdálí vyšší entita kterým se pracovně říká Prvorození.

Sluneční bouře
Dle prvorozených je lidstvo špatná větev života a proto se jej rozhodli zničit. Poměrně rafinovaným způsobem. Zkonstruovaným nárazem jiného tělesa do Slunce tak, aby změna o pár tisíc let způsobila slunečný výron v masivním měřítku. Lidstvo postaví mezi Zemí a Sluncem štít a tím zmenší na únosnou míru důsledek jinak totálního zničení Země. Bisesa Duttová zde byla vesměs jenom dílčí postavou.

Prvorození
Třetí díl je důstojným zakončením trilogie, nicméně se složitostí celého příběhu se stává lehce rozbředlým. Děj se zároveň odehrává na mnoha místech, jiné vesmíry, jiné sluneční soustavy, jiné planety … autoři se poměrně rozvášnili. První pokus totální destrukce Země nevyšel. Prvorození na Zemi posílají K bombu. Což je z fyzikálního hlediska malý vesmír který nelze zničit prostředky pozemšťanů. Takový pěkný příběh „bokem“ je to, že celá vnitřní část Sluneční soustavy byla plná života. Na Marsu i Venuši byl život. Pozemšťané jsou již druzí nepohodlní. První obětí Prvorozených byli Marťané které v minulosti taktéž navštívila K bomba, ale nezničila ho. Biseta Duttová již opět hraje zásadní postavu. Cestuje do jiného vesmíru na Mir z prvního dílu a má zásadní vliv na vyřešení celého problému s K bombou. Spolu s celým zástupem dílčích postav přijdou na to, jak bombu K přimět aby změnila cíl. Obětním beránkem se stává Mars, který je tentokráte zničen zcela. Perličkou na konci se stává situace, kdy Bisesa je zachráněna z Miru(Země v jiném vesmíru) a její dcera Myra z umírajícího Marsu. Zachráncem je její vnučka Charlie. Charlie se představuje jako další „vyšší “ bytost, kteří si říkají Nejmladší. No psal jsem, že to je trochu složitější příběh :-).

Čtenářský deník – Arthur Charles Clarke – Konec dětsví

Pro tuto knížku si v podstatě nemusím dělat poznámky. Myslím, že ji čtu v podstatě každý rok, maximálně dva. Ani nebudu popisovat děj, protože bych někomu nechtěl zmařit ani kousek z tohoto díla. Osobně tuto knihu považují za jednu z nejlepších sci-fi co jsem četl. Myslím, že by by mnozí mohli se mnou lehounce nesouhlasit. To dílo není moc akční, ale na 200 stránkách rozhodně nenudí. Dá se tam najít všehochuť co k sci-fi patří. Mimozemšťany kteří přilítli aby nám „vládli“, formu lidského odboje, mysticismus, náboženství, lidské silné i slabé stránky, cestování k mimozemšťanům a následný „konec dětství“ který znamená …. to nenapíšu. To vše výborně spojeno do kompaktního celku s výborným rozuzlením na konci které je pomyslnou třešničkou na dortu.

Krátký a stručný příběh o lezení do řitních otvorů

Čtyři nejvyšší politici se distancovali od schůzky Hermana s dalajlámou

Jako nejvyšší ústavní činitelé České republiky, chceme společně zdůraznit, že naše země při naplňování své dlouhodobé politiky vůči Čínské lidové republice vychází z principů strategického partnerství mezi oběma zeměmi a ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Čínské lidové republiky, jejíž je Tibet součástí.

Vztahy obou našich zemí a jejich výrazný rozvoj v posledních letech považujeme za velmi přínosné a užitečné pro obě strany a jsme přesvědčeni o tom, že je v zájmu České republiky tyto vztahy i nadále intenzivně rozvíjet.
Osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a považovali bychom za nešťastné, aby takto byly kýmkoliv vnímány.

Miloš Zeman, Milan Štěch, Jan Hamáček, Bohuslav Sobotka

Čtenářský deník – Arthur Charles Clarke – Rajské fontány

Tuto knihu už jsem četl dávno v minulosti. Až po pár stránkách mi přišlo, že už jsem ji četl. Indická jména jsou tak špatně čitelná, že na něco takového člověk nezapomene. Nicméně u takovýchto velikánů není problém si dílo přečíst vícekráte.

Nicméně jméno je poměrně zvoleno nešťastně. Rajské fontány jsou jenom vedlejším efektem historického děje. V názvu tohoto díla se mělo objevit něco jako „Vesmírný výtah“ nebo „Věž do vesmíru“ což je o to o co tam jde. Kniha popisuje strasti a propasti Dr. Morgana – stavitele – který staví výtah(věž) na oběžnou dráhu. Autor používá vesměs sekvenčně časové skoky – minulost, (z našeho pohledu) blízká budoucnost a vzdálená budoucnost(někde okolo další doby ledové). Knihou se line taková filozoficko náboženská linie. Děj se odehrává na místě jemu velice známé neboť na Srí Lance strávil velkou část jeho života. Vesmírní výtah bylo nutné umístit do středu Adamovi hory a ta je opředena příběhy pro všechna velká náboženství.

Kniha se mi líbila i když si myslím, že podat obraz konstrukce vesmírného výtahu mohl Clarke trochu lépe. Další pastička byla zprvu ta indická jména, to běžný našinec těžko rozkousává.

To o těch farmách a kožíšcích

Českem prochází debata o kožešinových farmách kde mnoho chytrých lidí bojuje za jejich zrušení. I reakce lidí na toto téma je vcelku jasná. Zrušit, zakázat a tak dále….

Až je mi s podivem, jak málo lidí dokáže myslet o trochu dále. On totiž zákaz vůbec nic neřeší. Bohužel. Žádný zákaz nezakáže poptávku po tomto luxusním zboží. Jen zvýší cenu zboží. Je potřeba se smířit s tím, že ti oškliví lidé kteří jsou ochotni zaplatit za smrt zvířete nezmizí a jejich hlad po výjimečnosti a luxusu taktéž ne.

Kde je poptávka bude i nabídka. To se taktéž nemění po tisíce let a vypadá to, že to ještě nějaký ten pátek vydrží. Tedy potom výrobci takového zboží budou brát suroviny kde? Není to moc složité

  • ve volné přírodě
  • v jiných farmách v jiných státech

Tedy otázka zní: Pomohli jsme zákazem něčemu? Samozřejmě že ne. V jiných státech mohou být podmínky pro chov zvířat ještě mnohem horší a zvířata z volné přírody jsou nejhorší možné řešení této zapeklité situace. A nebo potom střílet ty lidi. Ale to je ještě méně společensky akceptovatelné.

Tedy za mě je lepší lépe regulovat ten chov ve smyslu důstojnější život a smrt než prvoplánovitě volat po dalších zákazech které tak jako tak nic nezmění.

Jak se u nás opět neuhnízdil Linux

Po tom co mi přítelkyně opakovaně utavila noťas jsem se rozhodnul koupit ji nějakou plečku pro její malé potřeby. Což je seriál Ulice, Facebook. Taková ta zábava intelektuálů ;-). Sehnal jsem ASUS A6M s 2GB RAM za pár stováků. Stroj za hranicí morální životnosti a v podstatě těsně před fyzickou smrtí. Ale na to málo poslouží dobře.

Nainstalované W7 v dezolátním stavu. Reinstalace nutná. Cvičná volba padla na Windows 10. Ten systém protestoval a vzpouzel kvůli grafické kartě která byla nekompatibilní. Nicméně neustále potvrzování fanoušku operačního systému Linux, že všechny ovladače jsou v jádře mi vnuknulo myšlenku tam hodit Linux. Dobrá volba. Na to co je potřeba. Stačí a já bych měl hračku na hraní.

Instalace proběhla bez problémů. Linux Mint s Mate bylo přesně to co jsem chtěl. S integrovanou Wifi měl systém problém, ale vyřešil jsem USB Wifi která nastartovala na první dobrou. Kromě této drobnosti bylo všechno v pořádku byl jsem spokojen. Přehrávač ve Firefoxu měl trošku problém s přehráváním náročnějších videí, ale dalo se. Byl jsem spokojen. Systém jsem nastavil k použití a jal se mít dobrou náladu jak ten Linux už poskočil dopředu.

Bohužel moji dobrou náladu mi pokazila přítelkyně když reinkarnovala stroj z režimu uspání do paměti. Což bylo něco co jsem zase vyžadoval já. Přeci jenom základním účelem bylo aby mě neokupovala můj stroj a takto by se tak postupem času nestalo. Po delším zkoumání jsem zjistil, že Linux Mint má opravdu problém s obnovením ze stavu spánku. Ne pokaždé. Ale často.

Nechtěl jsem hledat po různých fórech a shánět řešení a tak jsem se vydal řešit problém instalací různých distribucí. Postupně jsem nainstaloval Ubuntu, Fedoru a mého favorita SUSE, ale bohužel jsem se setkal už jenom s neúspěchem. Ne že by to bylo překvapení, protože toto může být problém jádra, nikoli věcí okolo, ale naděje umírá poslední.

Škoda, byla vůle ale nevyšlo to. W7 následně sázka na jistotu se kterou nebyl jediný problém a tak to dopadlo, mno… snad příště.

Čtenářský deník – Isaac Asimov – Já robot

Začnu jedním z velikánů Scifi a jedním z jeho známých děl. Pana Asimova netřeba představovat. To že stanovil zákony robotiky je obecně známé. Ale to bych řekl, že je významně menší část jeho odkazu. On je nejenom stanovil, ale i rozebral do různých morálních hladin, podupal, obrátil a zase zpátky složil do kompaktního celku. To se line celým jeho velkým dílem a je úplná radost být jeho čtenářem.

Já robot je povídkový román který vypráví Susan Calvinová jako někdo kdo utvářel značnou část celého procesu zavádění robotů do společnosti lidí. Asimov se poměrně rozmáchnul a ten její příběh je celoživotní. Začíná jako dítě a končí jako stará žena. Skládá se z několika příběhů které popisují různé problémy s roboty. Kniha se mi moc líbila. Všechno je rozebrané a popsané tak akorát.

Mám dvě poznámky které s knihou souvisí jen letmo.

Film Já robot s tímto dílem v podstatě nesouvisí. Ve filmu i knize se vyskytuje Calvinová a řada robotů NS-5, to je asi tak všechno co mají ty dvě díla společného. Nicméně film by do knihy určitě krásně zapadnul. Je pojatý v tom správném Asimováckém roboťáckém duchu.

V knize je jeden vedlejší příběh který popisuje robota, který žil jako člověk a snažil se mezi lidi zapadnout. Z tohoto pohledu zmíním výborný roboťácký film Andrew – člen naší rodiny. Není to dílo ala Terminátor, ale taková velmi příjemná ciťárna při které, pevně věřím, alespoň navlhně nejedno očko příznivců roboťáckých Scifi.

Čtenářský deník – úvod

Doma se mi podařila jedna velká věc, prozatím. Nemáme televizi. Beru to jako velké vítězství ve vztahu k dnešní době kdy lidi utápí svůj životní čas sledováním reklam a utápěním se v seriálových příbězích místo toho aby opravdu žili svůj vlastní příběh.

Nicméně i já rád konzumuji různé příběhy, když je čas. V tomto směru je mi přítelem kniha. Nemá ovladač. Je kdykoli k dispozici. Příběh lze kdykoli opustit a kdykoli na něj navázat. Zlepšuje jazykové schopnosti a dává prostor vlastní fantazii.

Mám vesměs oblíbený jenom jeden žánr a to je Sci-fi. Nicméně ztrácím pomalu přehled co jsem četl a jaké to bylo. Tedy tímto otevírám svůj čtenářský deník.

Windows 10… Ne, děkuji. Ani zadarmo

Jen několik málo měsíců a Windows 10 opouští můj domácí stroj. Nic proti tomu systému v podstatě nemám. „Žádné“ extra vady nemá, jen prostě vypadá hnusně a nesourodě.

Ostatně to byl problém i Windows řady 8. Nesourodé schizofrenní prostředí dělané jak pro mobilní, tak pro desktopové prostředí.

Nepovedlo se to. Je to ošklivost a nebudu s tou šerednou věcí kamarádit. Pokorně jsem se vrátil k Windows 7 a uvidím co bude dál. Windows 7 sice oku lahodí, ale přeci jenom očekávám že počítač bude trochu pomalejší. No, očekávám. On už je pomalejší, subjektivně. Ne moc, ale je to lehce znát. Nicméně jsem ochoten nad touto, sice podstatnou, záležitostí přimhouřit oko.

Otázkou je, co dál. Microsoft se tváří, že je ochoten Windows 10 udržovat hodně dlouho a dvojakého prostředí se nechce zbavit. Windows 7 vydrží sice ještě nějaký ten rok, ale již se dívám do budoucnosti.

V tomto ohledu mě napadla „hříšná“ myšlenka. Prostě zavrhnout celé prostředí Microsoftu. Dlouho jsem si s touto myšlenkou pohraval a musím říci, že v pokud se ve výše zmíněném něco podstatného nezmění – můj další operační systém bude Linux. Sice jsem se v průběhu mnoha a mnoha let o tomto OS vyjadřoval s despektem, ale raději si symbolicky posypu hlavu popelem, než abych se vrátil k té podivnosti.

Tomu vy říkáte silná a neohrožená armáda

Každý našinec zná tato slova z úst hraběte z pohádky S čert nejsou žerty. Slova která jasně a vystihují zmar a úzkost nad stavem svého ‚vojska‘. Francie požádala o pomoc v rámci mechanismů EU. Komentář velitele našeho vojska.

‚V případě pozemní vojenské operace v Sýrii by Česko mohlo do boje s Islámským státem (IS) vyslat až 200 vojáků.‘

‚V případě zdravotníků hovoříme o desítkách lidí, celkový počet včetně chemiků bych zhruba odhadoval mezi stovkou a dvěma stovkami.‘

Opravdu nevím co si o tom mám myslet. V pohádce slova hraběte mají být úsměvná až směšná. Slova našeho ministra ve mně tyto pocity nevzbuzují. Spíš bych volil jako : politováníhodné, naprosté koaliční diletanství. Je to k smíchu nebo k pláči?

Nebudeme si nic nalhávat. Nejsme žádnou hybnou vojenskou silou v našem geografickém prostoru. Naše armáda je v podstatě odsouzena být spojencem silnějších armád. Ale to naše spojenectví, ústy našeho vrchního velitele, je tedy velmi, velmi slabé. V případě potřeby jsme ochotni „dodat“ nevalně zaplněný buzerák vojáků, kterým zbraň v ruce v podstatě nic moc neříká. Je to diletanství politického velení nebo to odpovídá reálným možnostem našeho vojska? Netuším. Každopádně je to v podstatě jedno. Výsledek je stejný. Podle mě, pokud nejsme schopni nebo ochotni dodat tisícovku bojeschopných a bojeochotných profesionálů kteří si se zbraní tykají můžeme ten náš armádní spolek v klidu rozpustit.

Air (Povětří) – pro příznivce Fallouta

Ve filmovém prostoru se objevil zajímavý kousek – Air. Nebudu prozrazovat děj. Jenom prozradím, že to není žádný kasovní trhát, ani film hlavní hrdina několikráte nezachrání planetu. Nicméně pro nás – příznivce Falloutů a vaultů – je to jistě zajímavá příležitost se podívat na neklasický scénář práce – správce(ů) vaultu. War. War never changes…

Přechod na Windows 10

Jelikož jsem měl na svém notebooku Windows 8.1 a nemůžu říci, že by mi ten systém nějako přirostl k srdci – jal jsem, se jako mnoho jiných, nainstalovat Windows 10. Samozřejmě panovaly obavy ohledně přechodu, nicméně kouzlo nepoznané novinky převládlo. Neinstaloval jsem znova čistý systém. Mám toho teďka na svém notebooku tolik, že jsem nechtěl několik dní dávat svůj stroj do plně provozuschopného stavu.

Mám notebook, i5 dvoujádro, 4GB paměti, pomalý HDD a dvě grafické karty. Instaloval jsem pomocí Microsoftem připraveného programu. Instalace proběhla hladce. Čekání a klikání. Restart. Po prvním restartu a zobrazení prvně nainstalovaného systému nemůžu říci, že bych byl potěšen. Místo dvou monitorů jsem měl jeden a s malým rozlišením. Nicméně posléze se přes Windows Update nainstalovaly nové ovladače a všechno bylo v pořádku. Po prvním restartu byl systém pomalý a líný. Ale dva restarty to „opravily“.

Co mě mile překvapilo bylo, že všechny programy fungují jako dříve. A všechny – myslím úplně všechny. Vývojářské nástroje, Java programy, hry (třeba i takový obstarožní věci jako Fallout New Vegas), OpenVPN i mobilní připojení. No prostě všechno. Co si Microsoft mohl odpustit, tak mohl nechat původní asociace k příponám filmů a hudby. To nasměroval na svoje nové programy.

Co mě tedy nemile nepřekvapilo je to, že ten první pohled vypadá prostě blbě. Ikony na hlavním panelu jsou monochromatické a vůbec tak nějak to vypadá celý ošklivě. Přizpůsobení matlátkům si vybírá svou daň a nezbývá než doufat, že jim to někdy docvakne – že to není úplně ono. Ale mám jisté pochyby.

Pozitivní je, že se systém subjektivně lehce zrychlil. W8.1 už jsem měl od začátku a mám toho na počítači naistalováno opravdu hodně. Pozoroval jsem už jisté zpomalení. Na W10 to už je opět lehce svěží. Nastartování systému jsem neměřil, ale aplikace startují rychleji. Nejvíce je to asi bude znát na Metro aplikacích, kterých tedy moc nepoužívám, ale start počasí se snížil tedy rapidně.

První pocity jsou prozatím lehce kladné. Mám rychlejší systém, který nevypadá nic moc.

Střípky z TechEdu 2015

.NET čeká opravdová revoluce
MS to myslí s Open Source vážně. Což by se dalo označit jako krásná a sluníčková věc. Nicméně ve stávajícím stavu mě, jako programátora který nezačne slastně hýkat vždycky když slyší sousloví Open Source, to nenaplňuje zvláštním nadšením. Pro běžnou práci .NEťáka to přináší spíše problémy a ošklivé věci – viz. bastlítka Gulp, Grunt – JSON konfiguráky. No fuj.
na druhou stranu to přinese možnosti hrát si s mnoha zajímavýma hračkama
vidět .Net Core aplikaci na Linuxu a EF7 rozjetý na Androidu ve mě vzbuzuje podivné pocity, spíše dobré
Python ani Lua není můj šálek kávy
z W10 universal apps se zatím nepotento a prozatím je v klidu nechávám bežet svoji vlastní cestou. I když předpokládám, že to bude jen otázka času.
pan Valášek je stále mé oblíbené zvířátko
pan Herceg nebude asi takovej nabubřelec jak sem si myslel. Možná jen trochu menší. Super přednáška o design patterns. Kouknout se na Query objekty.
nejlepší reklamní tužky rozdává Kentico. Nechť tento pracovní nástroj nepoztrácím jako vždy.
nejvetší koncentrace lidí s Windows Phone, překvapivě 🙂

MS v hokeji 2015 – Česká republika – Hoši děkuji

Touto formou bych chtěl poděkovat zejména organizátorům letošního mistrovství v hokeji. To co se jim povedlo se podle mě nedá nazvat jinak než perfektně odvedená práce. Ze všech koutů světa jenom pochvala. Takhle zvládnutou složitou akci, to člověk rád vidí i slyší.

Neméně pochvaly zaslouží i fanoušci. To co jsem viděl byla oslava sportu a zdravého sportovního ducha.

Samozřejmě i naši hráči zaslouží pochválit. Co si budeme nalhávat, bramborová medaile nebylo to co jsme chtěli vidět :-), nicméně nám připravili spoustu zajímavých okamžiků a zážitků. Rozhodně bych označil letošní výsledek za zdařilý.

Zdvihnutý prst bych ponechal některým fanouškům ze Slovenska, kdy bučeli do hymny soupeře. Taktéž hráčům Ruska, kteří tradičně neunesli konečný výsledek a ani nepočkali na hymnu Kanady.

Zbývá už jen vzdát hold hráčům a celému týmu Kanady. To co předvedli na tomto MS byl prostě výkon mistrů tohoto sportu. A nejen to. Zatímco na ledě byli oproti ostatním o třídu výše, mimo něj – ve svých prohlášeních a vyjadřováním prokazovali před soupeřem respekt. Tedy prokázali i lidskou kvalitu.

Tímto tedy smekám klobouček a těším se na další mistrovství světa.

Webová režie aneb na software trochu jinak

Povolání programátora či vývojáře, jak kdo chce, může být zábava i nuda, stres i klídeček. Nicméně povětšinou programátoři rádi či neradi řeší jak danou věc udělat.

  • jak udělat správně synchronizaci vláken
  • jak udělat kód správně pro webovou aplikaci nebo webové služby
  • jak správně udělat kaskádu, aby to fungovalo na různorodých zařízeních

Nevím, jestli to je věkem, ale už mě „jakové“ záležitosti moc neoslovují. Buď je to nuda, nebo už jsem technologiemi, které jsem mohl záhy zapomenout a byly k ničemu, již tak trochu přejedený. Z tohoto pohledu mě zaujal e-book pana Ing. Michala Hudečka o webové řežii. Mám názor, že front-endové prezentační technologie jsou jeden velký nepořádek, takže je nechávám plynout tak trošku bokem. Nicméně pokládat si otázky typu „proč“ mi připadá naopak zajímavé a doporučuji si tuto knihuprostudovat.

Předvolební perlička – z pera ČSSD

Je září 2013. Američané se připravují na válku s Ruskem v Sýrii a Česko se připravuje na nové volby. Českým internetem probíhají takové zprávičky které testují voliče, co ještě skousnou v rámci svého stádečka a co už ne. Velice zajímavou novinku přineslo iDNES, kde se hlásá, že by vrámci plánů ČSSD, mohli dlouhodobě nezaměstnaní konat domácí práce u běžných občanů. Osobně nemám nic proti nějakému způsobu zaměstnávání nezaměstnaných, ale z mého pohledu nelze přejít několik málo skutečností, které mi na tomto plánu vadí.

Když vymyslela podobný systém naše pravice, bylo mnoho povyku od té samé strany v tom smyslu, že to je k občanům necitlivé a ponižující. Pokud bych to měl brát ponižujícím způsobem, tak je přeci jedno jestli budu dělat „sluhu“ městu nebo přijdu jako „služebná“ k někomu do domácnosti. Vždy dělám „podřadnou“ práci za mrzký peníz.

Nechtěl bych někoho urazit, ale není přeci tajemstvím, že dlouhodobě nezaměstnaní jsou taková sorta lidí, které by si zrovna člověk do baráku nasadit nechtěl.

Potom je tu otázka živností jako zahradník, úklidová firma apod. Mají tito lidé čelit konkurenci kterou jim za jejich peníze financuje stát ?

No uvidíme, co z toho vzejde.

Miloš Zeman – aneb švejkování na hradě

Je zajímavé sledovat jak aktuální prezident Miloš Zeman zavádět jakýsi švejkovský(nechci zámerně psát prezidentský) systém, kdy se nebojí měnit stávající zvyky naší vratké demokracie. Vůbec nevnímá, že změnou volby prezidenta se nezměnily ostatní principy v tomto státě. Když tedy vynechám, že by člověk v takové funkci neměl chodit do práce nametenej jak doga nebo minimálně být práce schopen v jakési kvalitě(když už tedy přijmeme pohádku s virózou), tak bych si dovolil napsat pár postřehů. Počítám, že tento blog se bude časem rozrůstat.

  • udělení titulu – Martin Putna – patrně si prezident nevšiml, že akademický titul profesor je prostě akademický titul a v akademické sféře by to taky mělo zůstat. Prezident je jen figurka která dává samotnému jmenování vážený statut. Není to nějaký morální cenzor, který řekne – tys byl na nějaký pro-homosexuální demonstraci a dělal jsi tam bordel. Nemáš správný morální status. Naopak, revoltující profesor, je správný profesor. A to osobně nějaký vyskakování a demonstrování homosexuálů sám moc nemusím.
  • jmenování do funkce – velvyslanci ČR – zase Miloš Zeman dělá vysloveně problémy. Zahraniční politiku státu má na starosti ministerstvo zahraničí. Prezident není personalista tohoto ministerstva. Velvyslanec není zástupce prezidenta, ale státu ČR.
  • jmenování do funkce – premiér ČR – na začátku léta 2013 vznikla zajímavá patová situace, kdy po pádu Nečasovi vlády prezident má hledat nového premiéra. Nicméně na rozdíl od běžné situace, kdy se premiér hledá na základě výsledku parlamentních voleb – jde Miloš Zeman zcela vlastní cestou, nezávisle na situaci dává průchod své vlastní fantazii a sestavuje úřednickou vládu. Má velice zajímavé odůvodnění, že ve své volební kampani vyjádřil nesoulad s Nečasovou vládou a vládní koalicí a proto ho lidé volili. Patrně pozapomněl, že v tomto státě se premiér a vláda hledá na základě parlamentních voleb, nikoli prezidentských. Nicméně oklikou může dosáhnout svého volebního výkřiku. Všechny proti sobě popudí, parlament sám sebe rozpustí a budou nové volby. Což je asi nejlepší řešení.

Javascript – softwarový mor 21. století

Pokud rozebereme tvorbu webových aplikací na kousky – obsah => HTML, design => CSS a chování =>Javascript, tak ta poslední část se softwarovému světu hodně nepovedla.

Pokud k takové tvorbě přijde člověk který je zvyklý na nějaké dobré vlastnosti mající kořeny v OOP paradigmatu(C++,C#, Java), tak je nemile rozčarován. Ne, opravdu prototypovou dědičnost nepovažuji za něco, co by patřilo do tohoto ranku. Co Javascript umí hodně dobře, tak věci, když to řeknu sprostě – „ojebávat„. Potřebujete za běhu přidat do objektu několik vlastností, není problém ? Potřebujete implementovat skoro klasickou dědičnost, není problém. Tímto způsobem se lze „domilovat“ k něčemu, v čem se skoro dá programovat.

Základem problému mnoha programátorů s Javascriptem, včetně mě, je základní vlastnost Javascriptu –netypovost. Máme proměnou, v tý může být text. Za chvilku tam může být číslo. Za chvilku tam může být třeba funkce. Řeknete si v čem je problém ? To si ohlídám. Bohužel to je mýlka, která přijde s větším projektem. A nepomůže vám žádné vývojové prostředí, žádný komplilátor. Jste vystrčeni na mráz chybovosti a mrznete a mrznete…dokud nezačnete jist sladkosti. Tato vlastnost má i jeden důležitý dopad. Pokud máte vývojové prostředí které zvládá doplňování kódu(codecompletion, intellisence) na základě objektu se kterým programátor aktuálně pracuje, tak v případě Javascriptu má takový nástroj velice omezené možnosti. V kontextu psaní kódu on neví s čím pracujete, tedy může víceméně jen odhadovat či prostě nabídnout vše.

Každá nemoc, má svůj lék vyvstane na mysl. Bohužel situace není tak jednoduchá. Zatím se léčí jen symptomy a to za pomoci různých udělátek, knihoven a frameworků. Třeba já osobně jsem se setkal s Qooxdoo, se které považuji vcelku za dobrý výtvor.

Dalším řešením je se Javascriptu prostě vyhnout. Tedy i když jen na první pohled. I zde se nabízí několik zajímavých způsobů :

    • Typescript od Microsoftu, řeší mnohé neduhy Javascriptu. Tady by se zdálo, že tato záležitost bude jen otázkou Visual Studia. Ale jetbrains se vytáhli a mělo by to jít zprovoznit v jejich opravdu dobrých nástrojích WebStorm i IDEA.
    • Dart od Googlu. Taktéž zajímavý projekt, mající myslím vyšší ambice, než být jen „obalovátkem“.
    • velice zajímavá možnost je použít projekty, které umí transformovat již známé jazyky na „prohlížečový“ Javascript jako třeba GWT nebo jeho bratříčka Vaadin(a).

Zdálo by se, že velmi často nejječnodušší řešení – vytrhnout kořen zla z útrob prohlížečů bude poplatné i ve světě softwarovém. Bohužel v roce 2013 nejsou ani náznaky, že by se k něčemu takovému schylovalo. Nečetl jsem žádnou informaci, že třeba Microsoft a Google, dva největší hráči, by v této otázce našli nebo hledali společné řešení.

Tento článek vystihuje postoj autora k Javascriptu a vůbec si nehraji na žádný nestranný postoj. Javascript mi zkracuje život :-), a nic jiného než pohrdání si nezaslouží. Nicméně znám i jednoho masochistu, který si v Javascriptu libuje. Také znám i jednoho programátora, který se dokáže povznést nad problémy o nichž jsem psal a vyplodit velmi pěkný technický článek, který dává na Javascript trochu jiný pohled. Ovšem pokud se na tuto strastiplnou cestu vydáte, rovnou říkám :“Já vás varoval„.

Já a Windows 8

Na přelomu 2012/2013 přichází Microsoft s novým operačním systémem. Tentokrát je systém kontroverznější než kdykolik předtím. Obsahuje rozhraní Metro, které se mnoho lidem nelíbí. Trochu jsem se rozmýšlel, jestli mám odejít ze svých Windows 7 Ultimate do kterých jsem investoval poměrně slušný peníz ( přes 6800,-). Upgrade jen něco okolo 1600,-, zvědavost vyhrála. Tedy bych se chtěl podělit o některé poznatky.

 

  • Ano, chybí mě nabídka Start. Nejde ani tak o funkční nedostatek, jako o zvyk. Jako kdyby mi furt něco chybělo. I když jsem její standardní její funkčnost používal málokdy, byla tu se mnou. Ve Windows 8 jsem nastavil základní programy a shortcuty k nim jako ve Win7 a vlastně jedu skoro ve stejném režimu.
  • Co naopak miluju je WinKey. Ve Windows 8 se ukázala jeho magická síla. Win, Win+X, Win+Q mi nabídku Start dokázalo obstojně nahradit. Hlavně vyhledávání je ve Windows 8 prostě dobré.
  • Start i systém je citelně rychlejší. Počkáme půl roku.
  • Přepínání mezi aplikacemi je o řád někde jinde. Občas si zahraju svoji oblíbenou Command and Conquer 3 a zatímto ve Windows 7 bylo přepínání zpět do systému malé utrpení, ve Windows 8 paráda.

Miloš nebo Karel, padouch nebo hrdina

S nástupem roku 2013 tu máme první prezidentské volby ve kterých mohou rozhodnout občané. Volič dostal do ruky nástroj kterým můře volit málo významnou figurku, ale všechno se počítá. Alespoň bude sranda.

Abych řekl pravdu, česká politická scéna nedokázala dát takového kandidáta kterého bych opravdu rád volil. Politicky pokřivení lidé nebo lidé bezpohlavní, bez názoru, nevýrazní. Nu což, zvolíme Karla. Uvidíme co bude dál.

Po první kole zůstali dva kandidáti. Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman. Jelikož v prvním jsem volil knížete, otázka pro druhé kolo je již zodpovězena. To, že vyhraje Miloš je mi jasné již od začátku.

Pominu hodnocení jednotlivých kandidátů. Soustředím se na volební kampaň. Národ má problém nějako rozlišit kdo je padouch a kdo je hrdina. Na každého z nich něco prosákne a ukazuje se prstem. Miloš se nám paktoval s komunistickou stranou, navíc ta koaliční smlouva mu taky nepomohla. Karel není dostatečný Čech, neumí zazpívat hymnu.

Co mě osobně děsí, že Milošův volební tým se nebojí vysloveně dělat sviňárny. Takže se dozvíme, že na hradě ženy pana Karla se hajlovalo. Toto proběhne dostatečnou mediální masáží, abychom se na konci dozvěděli, že ten hrad její rodině již 300 let nepatří. To je podle mě něco, co by se ve slušné společnosti stávat nemělo. A to nebyla jediná kaňka.

Nicméně ten samý Milošův tým dokázal najít, podle mě, tu správnou skulinu. Oblíbenost této vlády je na bodu mrazu a máme tu správného zlého muže který může za všechno zlo v tomto státě a v celým vesmíru vůbec – pana Mirka. Karel a Mirek jsou političtí manželé a Mirek se na hrad nesmí nikdy dostat. To je ta správná nota.

Tohle v pohodě stačilo aby se na hradě usídlil Miloš. No, on nebude vysloveně špatný prezident. Nicméně jeho píseček, ve kterým se cítí jako doma, je jenom česká politická scéna a možná vidí až na Slovensko. A to je podle mě trošku málo.