Začnu jedním z velikánů Scifi a jedním z jeho známých děl. Pana Asimova netřeba představovat. To že stanovil zákony robotiky je obecně známé. Ale to bych řekl, že je významně menší část jeho odkazu. On je nejenom stanovil, ale i rozebral do různých morálních hladin, podupal, obrátil a zase zpátky složil do kompaktního celku. To se line celým jeho velkým dílem a je úplná radost být jeho čtenářem.

Já robot je povídkový román který vypráví Susan Calvinová jako někdo kdo utvářel značnou část celého procesu zavádění robotů do společnosti lidí. Asimov se poměrně rozmáchnul a ten její příběh je celoživotní. Začíná jako dítě a končí jako stará žena. Skládá se z několika příběhů které popisují různé problémy s roboty. Kniha se mi moc líbila. Všechno je rozebrané a popsané tak akorát.

Mám dvě poznámky které s knihou souvisí jen letmo.

Film Já robot s tímto dílem v podstatě nesouvisí. Ve filmu i knize se vyskytuje Calvinová a řada robotů NS-5, to je asi tak všechno co mají ty dvě díla společného. Nicméně film by do knihy určitě krásně zapadnul. Je pojatý v tom správném Asimováckém roboťáckém duchu.

V knize je jeden vedlejší příběh který popisuje robota, který žil jako člověk a snažil se mezi lidi zapadnout. Z tohoto pohledu zmíním výborný roboťácký film Andrew – člen naší rodiny. Není to dílo ala Terminátor, ale taková velmi příjemná ciťárna při které, pevně věřím, alespoň navlhně nejedno očko příznivců roboťáckých Scifi.